Infračervené záření (také IR, z anglického infrared) je elektromagnetické záření s vlnovou délkou větší než viditelné světlo, ale menší než mikrovlnné záření. Naše tělesná tkáň běžně produkuje infračervenou energii, aby se obnovovala a zahřívala. Proto je kupříkladu možné vidět lidský pohyb i v noci pomocí infračervených kamer. Infračervené záření proniká až do hloubky cca 2,5 cm pod kůži a dokáže tak distribuovat teplo do míst, kde jej lidské tělo potřebuje. Tyto vlastnosti infračervených paprsků jsou důvodem, proč jsme schopni cítit teplo ze slunce i za studených zimních dní.
Každoročně zažíváme zajímavý paradox: když jsme v zimě v místnosti, kde je teplota vzduchu 18 °C, musíme si vzít svetr, aby nám nebyla zima. V létě však můžeme být v místnosti se stejnou teplotou v tričku a chlad nepociťujeme. Jak je to možné? Za všechno může infračervená energie, která zahřívá objekty kolem nás. Ty následně předávají teplo i našemu tělu. Jsme zahříváni zevnitř.
Infrazáření přenáší teplo. Každý den se s ním setkáváme, když cítíme horko ze slunce, ohně, radiátoru nebo rozpáleného chodníku. Naše tepelně citlivá nervová zakončení v kůži dokáží rozeznat rozdíl mezi vnitřní teplotou těla a vnější teplotou kůže.
Infračervené paprsky pronikají do objektů v místnosti a ty následně vyzařují teplo zpět do prostoru. Tyto vlny neviditelného světla jsou také pohlcovány pokožkou a pronikají do lidského těla. Tkáň reaguje specifickým procesem – selektivně pronikají ty vlny, které reagují s vodou v buňkách těla a tak způsobují zahřívání celého těla. To se děje tehdy, když je frekvence infračervených paprsků stejná jako frekvence vody v buňkách. Vedlejším efektem je pak vyplavování toxinů z krevního řečiště a jejich následné vylučování potem, výkaly a močí.
Infračervené světlo proniká pod úroveň pokožky a je pohlcováno buňkami, zatímco běžné světlo se většinou od pokožky odráží. Frekvence blízké infrazáření jsou pokožkou absorbovány a zvyšují její teplotu. Pronikají až do hloubky několika centimetrů, zvyšují vibrace uvnitř molekul a rezonují s frekvencemi buněk. A i když člověk nemůže cítit toto vnitřní zahřívání (teplo pociťujeme především na úrovni kůže), přesto podporuje jeho biologické procesy, např. látkovou výměnu či krevní oběh.
Tyto vlastnosti infračervených paprsků jistě hrály svou roli, když NASA vyvíjela materiály sloužící k produkci sálavého tepla během kosmických letů. Podobný typ materiálů také používají porodnice, když potřeují zahřívat předčasně narozené děti.
